Podnikový vynález

15. června 2017 10:36

Řada podniků si uvědomuje potenciál svých zaměstnanců a věnuje pak náležitou pečlivost přípravě smluvní i vnitropodnikové úpravy regulující oblast podnikových vynálezů. V opačném případě by se totiž zaměstnavatelé vystavovali riziku, že průmyslová práva spojená s vynálezem budou vyvedena mimo podnik a zhodnocena jiným subjektem.

Podnikový vynález

Práva k průmyslovému vlastnictví a jejich ochrana předurčují postavení vybraných podniků na trhu plném konkurence. Řada podniků si uvědomuje potenciál svých zaměstnanců, kteří svými vynálezy mohou podniku dopomoci ke kýženému rozvoji, a věnuje pak náležitou pečlivost přípravě smluvní i vnitropodnikové úpravy regulující oblast podnikových vynálezů. V opačném případě by se totiž zaměstnavatelé, investující nemalé finanční prostředky do vývoje inovativních technologií, vystavovali riziku, že průmyslová práva spojená s vynálezem budou vyvedena mimo podnik a zhodnocena jiným subjektem (např. samotným původcem – zaměstnancem).

Byť patentový zákon na první pohled podává jednoznačný „návod“ na to, jak se má zaměstnavatel a zaměstnanec chovat v případě vytvoření podnikového vynálezu, faktická realizace tohoto postupu v praxi s sebou nese řadu úskalí. Právní úprava podnikového vynálezu se řadí mezi jeden z nejproblematičtějších prvků patentového zákona.

Vyrozumění zaměstnavatele

Zákon obecně ukládá původci vynálezu (tj. zaměstnanci), který jej vytvořil v rámci plnění úkolů z pracovněprávního či obdobného vztahu, aby o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozuměl zaměstnavatele a předal mu příslušnou dokumentaci. Zaměstnavatel má pak možnost uplatnit ve lhůtě 3 měsíců od takového vyrozumění právo na patent, které marným uplynutím lhůty přechází zpět na zaměstnance, jakožto původce vynálezu. Protože může trvat mnohem déle, než zaměstnavatel zjistí, zda pro něj vynález bude přínosný, tato lhůta se nejeví být dostatečně dlouhá. Málokterý zaměstnavatel však bude riskovat nenávratnost investice a uplatní právo na patent bezprostředně po vyrozumění a bez předchozího průzkumu trhu, a to i přesto, že na okamžik uplatnění práva na patent je vázán nárok zaměstnance na odměnu. Zákon výslovně neřeší situaci, zda zaměstnavatel uplatnění práva na patent může vzít zpět, proto bude vhodnější si tyto a další situace vyjasnit ještě před vznikem zaměstnaneckého poměru, a to dohodou stran nebo vnitropodnikovou normou.

I přesto, že je vynálezecká činnost svou povahou značně nepředvídatelná, je nutné, aby zaměstnancův vynález nebyl příliš vzdálen oboru zaměstnavatele.

Požadavky kladené na úpravu podnikových vynálezů

Vnitropodniková norma nebo ustanovení obsažená v  pracovních smlouvách by měla dostatečně jasně, určitě a srozumitelně upravovat způsob vyrozumívání zaměstnavatele o existenci vynálezu, požadavky na dokumentaci přiloženou k vyrozumění a také způsob jakým zaměstnavatel právo na patent bude uplatňovat. Důsledná úprava těchto pravidel a jejich dodržování významně posiluje postavení zaměstnavatele pro případ soudního sporu, který zpravidla strany uvrhne do důkazní nouze.

Odměna

Předmětem soudních sporů bývá nejčastěji odměna, resp. její výše, která ne vždy odpovídá představě zaměstnance. Zaměstnanec má samozřejmě právo na přiměřenou odměnu, jejíž výše se určuje dle pomocných kritérií uvedených v zákoně (např. technický a hospodářský význam vynálezu, materiální podíl zaměstnavatele na jeho vytvoření, přínos apod.). Dostane-li si pak již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím vynálezu, má zaměstnanec nárok na dodatečné (i opakované) vypořádání. Skončení pracovního poměru nemá na vzájemná práva a povinnosti mezi stranami vliv.

Smlouva/norma by tak měla vhodným způsobem upravovat pravidla pro stanovení výše odměny. Pro každý obor a zemi budou specifická, nicméně je vhodné zmínit, že výše odměny by měla být stanovena tak, aby zaměstnance dopředu motivovala oznamovat zaměstnavateli vytvoření vynálezu. Hlavní roli při vyčíslování výše odměny bude hrát hodnota vynálezu, která se odvíjí od míry jeho přínosu. Nejčastější se odměna určuje stanovením procentuální výše z ročních příjmů z poskytnutých licencí.    

Z ustálené praxe vyplývá, že odměna za podnikový vynález by měla zaměstnanci náležet nad rámec mzdy. Jako samostatný příjem pak podléhá dani z příjmu fyzických osob.

Závěr

Úsilí věnované přípravě pravidel upravujících vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pro případ vytvoření podnikového vynálezu se jistě vyplatí. Protože v praxi může nastat řada situací, které zaměstnavatel mnohdy není schopen předvídat, příprava takových dokumentů by měla být svěřena odborníkům na poskytování ochrany práv z průmyslového vlastnictví, kteří mají s touto oblastí mnohaleté zkušenosti.

V případě dotazů nás kontaktujte